Bylo to zhruba před rokem, kdy Vladimír Putin veřejně podpořil Dmitrije Medvěděva v prezidentských volbách. Od té doby se na toto duo snáší množství kritiky tzv. demokratických aktivistů, kteří Medvěděva považují za pouhou loutku dnešního premiéra. Dnes se však ukazuje, že tíže hospodářské krize dá spíš za pravdu těm, kteří tvrdili opak. Ať už za to může krize nebo ne, vypadá to, že co se předtím zdálo jako neochvějná dvojka se začíná pomalu rozpadat.
Nastiňme si události minulého týdne. Jen tehdy Medvěděv odvolal jednoho ministra a 4 gubernátory regionů – všichni byli na své posty jmenováni Vladimírem Putinem. Ještě předtím, na konci minulého roku, odvolal Medvěděv prezidenta Ingušetie, který měl k Putinovi také velmi blízko. To jsou velmi ostré zásahy do tvrzení všech rusofobů o Medvěděvově “loutkaření”. Spíš to totiž vypadá, že se medvěd konečně probral ze zimního spánku a začal úřadovat.
Ono, o vztazích ruského prezidenta a premiéra se mnoho nemluví, a tak bych je chtěl jen krátce ujasnit. Medvěděv působil sedmnáct let jako žák a přímý podřízený Vladimíra Putina, kterého si samozřejmě velmi vážil. Dnes to ale vypadá, že osobní přátelství ustupují profesionálnímu zájmu. Je to jen několik dnů, co Medvěděv přímo zkritizoval vládu (a potažmo i Putina) za to, že v době hospodářské krize funguje příliš pomalu.
Navíc za poslední týdny sílí kritika tzv. putinovské éry. Liberální ekonomové z okruhu prezidenta tvrdě kritizují optimistický názor Putina na to, že se Rusko z krize poměrně rychle dostane. Například vice-premiér Ruské Federace Igor Šuvalov jasně prohlásil, že bude překvapen, když Rusko letos dosáhne positivního růstu hospodářství. A jsou i další, kteří přicházejí s ještě horšími prognózami. Nemluvě o tom, že se liberálové už ostře pustili i do kritiky Putinova plánu proti krizi.
Vypadá to, že se v Rusku začínají tvořit dva tábory. Otevřený konflikt sice ještě nevzplanul, ale pod povrchem už pomalu doutná. Na jedné straně je nová liberální elita podporující prezidenta. Ta je tvořena převážně gubernátory krajů a podnikately. To samozřejmě vyvolává reakci od, do té doby nejvlivnější, skupiny představitelů tajných služeb, kteří se dostali na výsluní právě za vlády Vladimíra Putina.
Obě strany se ale musí mít velmi na pozoru. Sílí totiž nepokoje obyvatelstva kvůli hospodářské krizi. Televizní průzkumy sice ukazují stále plnou podporu Putinovi a názor, že krize Rusko ještě nezasáhla, ale to nebude tak úplně pravda. Ukazuje to nejenom Medvěděvem kritizovaný zákon, který rozšiřuje pravomoce úřadů při potírání protivládní činnosti, ale i dvě nájemné vraždy novinářky Baburovové a aktivisty Markelova, nad jejichž smrtí prý Medvěděv také vyjádřil upřímnou lítost.
Ať si kdo chce říká co chce, Rusko se mění. Je sice pořád otázka, na kterou stranu se země pod tíhou hospodářské krize vypraví, ale to, že nezůstane stejnou je skoro jisté. Nejméně pravděpodobné a nejhorší možné řešení z ruského pohledu by byl pád vlády, který by pouze nastolil nejistotu v této atomové velmoci. Nejpradvěpodobnější jsou tedy dvě z variant. Buď se duo Putin – Medvěděv spojí a otevřeně překlenou pomyslnou hranici většinové diktatury ve snaze zabránit obrovským nepokojům, nebo se zákonnitě otevře pole pro větší politickou pluralitu a liberalizaci lidských práv, jak to prosazuje Medvěděv.
Problém je v tom, že ani Solidarita azerbajdžánce Kasparova, ani Komunistická strana nejsou pro většinu Rusů alternativou. Nechme se tedy překvapit, třeba se nakonec organizují dvě silné strany, každá pod vedením Putina a Medvěděva, které budou proti sobě usilovat o moc. Tak by se mohl ustanovit snad nejstabilnější politický demokratický systém který známe, systém dvou silných stran. Ten nejenom, že už dlouho funguje v USA, ale bohužel se k němu asi schyluje i v České republice.
